Delfínci
Ahojky, možná vás to překvapí, rubrika delfínci na blogu o kočkách...ale krom toho, že miluju kočky, mám ráda taky delfíny a další, například kosatky a taky lachtany. Takže tahle stránka bude věnovaná hlavně jim i dalším mořským živočichům.
Ehm...tedy pár věcí je tu ještě roztroušených po stránce, pokusím se je sem dát, ale za tím kuk do stránky: Všechno možné o kočkách i o všem jiném =o)
Napadlo mě, že i tohle by se sem mohlo trochu hodit...sepsala jsem to před několika rokama...
Pohádka pro lachtánka
Na jedné daleké pláži se volil v lachtaní kolonii vůdce. Vůdci bývali většinou velcí a silní samci, protože vůdcem se mohl stát jen lachtan s nejpřilehlejšími vousky na tvář. Aby jim přilehly, museli plavat rychle.
Jeden velký lachtan v té kolonii byl velice nešťastný. Byl velký a silný, plaval rychle, ale přesto neměl přilehlé vousky. Měl totiž kudrnaté vousy, které se ježily.
Nechtěl být vůdce, proto nebyl nešťastný. Velmi se mu totiž líbila jedna krásná lachtanice. Ona jím však opovrhovala. Neměl nejmenší šanci.
Něco se jí však líbilo. Kromě přilehlých vousků (ač sama je měla roztřepené) a velkých samců měla ráda i lachtany, kteří uměli hezky zpívat. Lachtánek to ani nevěděl, ale uměl krásně zpívat. Styděl se, a ani nevěděl, jaký má talent.
Jednou si vyrazil na výlet. Plaval si po vodě, až vplul do malé jeskyňky. Uslyšel tam někoho zpívat a začal si také pobrukovat. Nakonec, aniž by si to uvědomil, počal zpívat. Zpíval krásně.
Ani si nevšiml, že už zpívá sám. Plul si a zpíval… Doplaval k nějaké lachtanici. Usmála se na něj a řekla: “Hezky zpíváš.“ Potom odplavala.
Lachtánek se tam chvíli vznášel ve vodě a pak se vydal k pláži. Vylezl na skalku před svou vyvolenou a začal jí zpívat. Ona ho však nevnímala. Lachtan sklopil hlavu a odlezl k vodě. Tu se k němu přitočila ta lachtanice z jeskyňky. „Jé, ahoj, my už jsme se viděli. Já jsem Cecilka, ale říkej mi Cilka.“ Lachtánek se pousmál. „Ahoj, já jsem Gustav. Chceš si jít zaplavat?“řekl jí. Cilka přikývla. Tak si plavali a měli se rádi. A mají dodnes.
